Drama Nabarvené ptáče (2019) je nominováno na Evropskou filmovou cenu. Čím si snímek zasloužil takový úspěch

Drama Nabarvené ptáče (2019) je nominováno na Evropskou filmovou cenu. Čím si snímek zasloužil takový úspěch
Pamatujte, že každý komentář bývá zprávou o komentujícím.
Děkujeme za vaše komentáře.
Loňská novinka všechny překvapila svým příběhem, hereckým obsazením i nádhernými záběry. Jde o adaptaci knihy významného spisovatele Jerzyho Kosińského a film tedy vyvolal velkou pozornost ještě předtím, než vůbec dorazil do kin. Recenze na něj však byly dost rozporuplné.

Na hereckém obsazení režisér Václav Marhoul rozhodně nešetřil. Kromě Petra Kotlára – šikovného dětského hrdiny v hlavní roli a dalších talentovaných českých herců (Jitka Čvančarová, Pavel Kříž nebo Petr Vaněk) se zde předvedli i světové hvězdy jako Harvey Keitel, Udo Kier nebo Stellan Skarsgård.

Film však překvapí i samotným příběhem na motivy knihy polského spisovatele Jerzyho Kosińského. Jde o židovské dítě, které rodiče ve snaze o záchranu jeho života, poslali k tetě na venkov do východní Evropy. Teta však nečekaně umírá a chlapec se musí vydat na cestu nebezpečným a nepřátelským venkovem. Potkává různé lidi, ať už vesničany nebo ruské vojáky a málokdy se setkává s dobrým zacházením. V tomto světě jsou důležitá jen pravidla, předsudky a pověry. Chlapec tedy bojuje o holý život, ale později přichází úplně nový boj. Boj se sebou samým, o svou duši a budoucnost. Příběh ukazuje, jak se i ve světě plném krutosti a hrůzy dá najít nevinnost a láska.

Navíc kamera Vladimíra Smutného pořizuje velkolepé záběry a je tedy pochopitelné, že je tak oceňována. Černobílá stylizace jen doplňuje smutek a krutost, způsobené ničivou válkou. Jde spíše o výstavu nádherných obrazů než vyprávění příběhu. S nedostatkem dialogů se člověk opravdu musí soustředit především na obraz a vnímat výrazy a emoce. Je úžasné sledovat malého Petra Kotlára, který nám jen výrazem obličeje naznačuje, co cítí. Na druhou stranu se však nedostaneme do hloubky vlastností postav a někdy je velmi těžké určit, co se nám obraz snaží sdělit. Tvůrci také nepoužili téměř žádnou hudbu, což na dramatičnosti jen přidává.

Jde sice o jeden z nejvelkolepějších snímků loňského roku, ale ne všechny recenze se v tom shodují. 

Zrada totiž přišla hlavně ve struktuře vyprávění příběhu. Velmi dlouho totiž vidíme jen němé putování malého chlapce, což diváka staví do neosobní pozice pozorovatele, která po několika minutách začne působit poněkud nepříjemně a nezajímavě. 

I tak jde ale o velmi emotivní příběh, který si zaslouží pozornost a ocenění. Proto není divu, že se o snímku stále mluví, i rok po jeho vzniku. Navíc už získal řadu ocenění, nominaci na Zlatý Glóbus i Oscara a letos je nominován na Evropskou filmovou cenu v kategorii Nejlepší evropský film.