Dominika Tycová: z ulice do Ulice
Foto: Pavel Gwužď / Nextfoto

Dominika Tycová: z ulice do Ulice

„Narodila jsem se někdy kolem roku 1980 – nevím to přesně, neb mě moji současní rodiče nalezli u popelnic v Dimitriově ulici v jeden vlahý letní podvečer. A to se se mnou veze celý život.“

Později studovala gymnázium v Litoměřicích a její obor byl biologie-psychologie. „Když jsem odmaturovala, nevěděla jsem si rady, co dál. Až mi někdo poradil, že na DAMU se kromě hereckého oboru studuje také loutkoherectví.

Zaradovala jsem se, protože jsem se domnívala, že si tam i loutku vyrobím, což mi bylo blízké, protože jsem se věnovala kreslení a keramice, pak jí vdechnu život a budu se s ní učit hrát. Jenže takhle to nefunguje, což jsem zjistila, až když mě přijali. A tak jsem začala studovat alternativní herectví a loutkoherectví.

Rozdíl mezi klasickým činoherním oborem a alternativním už není tak velký, snad v přístupu. V tom mém jsou lidi víc otevření, drží víc spolu, k tomu já tíhnu, takže jsem se nakonec našla,“ popisuje Bára cestu ke své současné profesi.

Už během studia ztvárnila Helenu ve Snu noci svatojánské, matku v Krvavé svatbě a Vendulku v Procitnutí jara. S inscenací Hořké mandle aktuálně hostuje v Divadle v Řeznické a spolupracuje s divadlem Potrvá.

Jako herečka prošla několika divadly, mezi něž patří Národní divadlo, A studio Rubín a Divadlo Disk. Na televizních obrazovkách se objevila v TV filmu Hypermarket nebo v seriálu Expozitura.

Báru můžeme převážně vidět v divadelním prostředí. Než otěhotněla, Ve Studiu Ypsilon hostovala v projektu Braňa Holička Meeting Point, v současné době je zde ve stálém angažmá a vidět ji můžete v inscenacích Babička se vrací, Deadline, Muž na větvi, T. G. M. aneb Masaryk v kostce. Krom toho také hraje ve Švandově divadle (Dioptrie růžových brýlí) a Geisslers Hofcomoedianten (Pražské legendy). 

Diváka je potřeba nejen pobavit, ale také nakrmit

Od roku 2013 nás Barbora začala provázet pořadem České televize Vše o vaření. „Kdybych seděla v kanceláři, asi bych si tučnou omáčku dovolit nemohla, ale na jevišti se hýbu, tak proč ne. Pohyb mi vstoupil do života zcela kontinuálně, už ho ani nevnímám. Když režisér zavelí: Šup, přeskoč sedačku, skáču a nepočítám, kolikrát jsem se přes ni na zkouškách přenesla,“ zasvěcuje nás Bára Vyskočilová.

„Svíčkovou si dávám většinou v restauraci. Její příprava je pro mě dvoudenní maratón, a pokud se mi povede ušetřit dva volné dny vcelku, rozhodně je nevěnuju nakládání masa, pečení a knedlíkům. Vlastní svíčkovou odkládám až na prázdniny.“ Bára se poctivému vaření naučila už doma v Litoměřicích. Odmítala totiž jíst přemaštěná jídla v rychlém občerstvení, a tak se pustila do vaření sama. 

A jak se Bára k pořadu vlastně dostala?

„Dostala jsem nabídku na casting, regulérně jsem prošla soutěží. Vařím ráda, maminka mě pouštěla do kuchyně odmalička, ale jsem konzerva, vyrostla jsem na polívkách a knedlících, o jiných druzích kuchyní příliš nevím.“ Na konkurzu dostala za úkol připravit řecký salát z nachystaných ingrediencí.

Ne všechny se jí zamlouvaly, některé vyřadila, poradila si i se sýrem feta, který se nekrájí na kostičky, ale zůstává vcelku.

„Říkala jsem si, že tam není co zkazit, ale ani moc předvést.

Jakmile jsem se pak viděla v prvních dílech, nevěřila jsem, že takhle nepřirozeně krájím cibuli, zdálo se mi, že mám olšové ruce. Musím trénovat, abych nožem jen kmitala,“ odhodlává se.

Pořad je určený všem, kteří vařit neumějí nebo se chtějí přiučit novým postupům. „V pořadu se všechno dozvědí. Naše divačky jsou mladé kočky s dětmi, které daly po obědě spát. Podle ohlasů samy vaření moc nedají, ale postupně zjišťují, že připravit večeři není nic složitého ani nákladného.

A sledují nás i starší hospodyňky a srovnávají, protože leccos dělají úplně jinak, ale mají chuť to změnit,“ přibližuje Bára televizní publikum. 

 

Zdroj:

Přidejte si nás na domovskou stránku
Seznam.cz nebo Google Zprávy
Přidat na Seznam.cz Přidat na Google zprávy