Celebrity pod lupou: Jako Štěpán Šafránek získal slávu velice mladý, jeho emigraci nikdo nerozuměl

Jeho život je plný dramatických událostí, stejně jako ten Šafránkův. Svou nejslavnější rolí si tak trochu splnil další ze svých životních snů. Jako student chtěl jít na medicínu, ale to mu nevyšlo. Věnoval se tak své druhé vášni v různých dramatických kroužcích. Život se mu změnil v roce 1981, kdy si ho všiml na DAMU režisér Dušan Klein. Tak si oblékl bílý plášť alespoň před kamerou, ale zato hned několikrát. Před očima diváků se měnil z nemotorného mladíka až po vdovce, který zůstal sám s dítětem.

Oblíbený herec si však vyzkoušel i opravdovou práci ve zdravotnictví, když v roce 1987 po natočení filmu Jak básníkům chutná život emigroval do Kanady. Rozhodl se začít od nuly a jinak. Vystudoval na univerzitě ve Vancouveru psychoterapii a začal pracovat v domovech pro seniory. V Kanadě si také našel životní partnerku a získal občanství.

Jeho emigraci nikdo nerozuměl

Za natáčení prvních Básníků sice studenti DAMU měli na škole průšvih, ale film byl tak úspěšný, že na Barrandově se hned jednalo o pokračování. A z nezbedných středoškoláků se ve filmu stali studenti vysoké školy. Ve stejném duchu pokračoval i další film a také herci si už polepšili finančně. Za první film inkasoval Kříž 120 korun za natáčecí den.

Klein chtěl své dva hrdiny obléct i do vojenských uniforem, ale k tomu nedošlo. K natáčení tenkrát potřeboval povolení od ministerstva obrany, a to mělo pocit, že by komedie zesměšnila vojenskou službu.

Režisér tedy začal plánovat jiné čtvrté pokračování, ale k tomu nedošlo, protože mu zmizel „Štěpán Šafránek“

Pavel Kříž nejednal nijak zbrkle, ale už delší dobu měl pocit, že by chtěl žít v jiné zemi. Ani pozlátko popularity mu nedalo dost silný důvod k tomu, aby zůstal v zemi, kde se necítil dobře. Emigraci nerozuměli ani jeho fanoušci, ani blízcí přátelé. Všichni si mysleli, že prožívá vysněný život a herecké popularity si užívá dříve než většina jeho vrstevníků.

Za emigraci mu hrozilo vězení, kdyby se do Československa vrátil. Soud stanovil trest na pět let. Proto se Kříž rozhodl udělat za herectvím tlustou čáru. Jenže jak už to bývá, někdy nejdou věci úplně tak, jak si je člověk naplánuje. A když se Klein rozhodl pro další Básníky, bylo mu jasné, že bez Kříže to fungovat nebude. Trvalo mu dlouho, než ho k natáčení přemluvil. V jeho prospěch hrálo to, že už bylo po revoluci a situace v zemi byla jiná.

Smutný návrat do rodné země

Pavel Kříž se tak nakonec nechal přemluvit. Byla to ta správná možnost, jak ukázat manželce svou zemi a práci, kterou dělal. Jenže z romantického pobytu byla tragická událost. Těhotná manželka během dlouhého letu při mezipřistání ve Frankfurtu potratila. Tato smutná událost manžele hodně sblížila, ale to Pavel netušil, že se bude muset později vyrovnat i se ztrátou manželky.

Své soukromí si však hodně chrání a o jeho tragédii se nevědělo. Teprve v momentě, kdy ho nafotil bulvár po boku jiné ženy, vyplynulo na povrch, že není nevěrníkem, ale vdovcem. Od bulváru si vysoudil tučné odškodnění.

Oženil se tajně a provalilo se to až na filmovém festivalu, když si novináři všimli prstýnku. V té době už zase pilně natáčel a nebál se ani trochu nevděčné role Adolfa Hitlera v dramatu Lída Baarová. V roli byl tak dokonalý, že mu začaly chodit nabídky na roli Hitlera i ze zahraničních produkcí. Dokonce se traduje, že raději v kostýmu moc nevycházel z karavanu, protože byl tak dobře namaskovaný, že se ho lidé báli.

Život mu komplikuje cukrovka

I člověku, který si ze zdravého životního stylu nedělá legraci, se může stát, že ho postihnou zdravotní problémy. Kříž zdědil dispozice k cukrovce po otci. Když ho pronásledovala únava a ztráta hmotnosti, nechal se vyšetřit a zjistil, že má silnou cukrovku. Musel tedy svůj život přizpůsobit nemoci, což musí respektovat i režiséři, kteří s ním pracují. Pravidelná strava a píchání inzulinu se tak stalo součástí jeho života.

Přestože další díl Básníků už nevznikne, Kříž má svého Šafránka stále rád a považuje za velké štěstí, že vytvořil roli, která dělá lidem mnoho let radost a stále se k ní vrací.