Aladin (2019): Islámská rada vidí v Disneyho pohádce rasismus a islamofobii

Zástupci Disneyho dnes uznávají, že původní Aladin vycházel z tehdejší zjednodušené představy západního člověka o muslimských zemích. Možná se přímo nevěřilo na létající koberce, nicméně zaběhnutý myšlenkový stereotyp zahrnoval harémy plné polonahých tanečnic a usekané ruce za sebemenší krádež. V úvodní písni Aladina z roku 2002 se zpívalo: "Kde ti uříznou ucho jen proto, že se jim nelíbí tvoje tvář, je to barbarské, ale jsi doma." 

Takový text už by si v roce 2019 nikdo nedovolil. Určitě ne Guy Ritchie, který během vývoje filmu dokonce s muslimy spolupracoval a ptal se jich na názor.

Rada pro Americko-islámské Vztahy přesto vydala negativní prohlášení, ve kterém žádá recenzenty a kritiky, aby uznali, že "mýtus o Aladinovi má kořeny v rasismu a islamofobii a nový film zachovává rasové a náboženské stereotypy". 

Autorům dopisu se nelíbí už fakt, že slavný příběh o Džinovi je vůbec spojován s arabským světem. Jeho původ je totiž ve skutečnosti nejasný: poprvé ho západním čtenářům představil v 18. století francouzský spisovatel Antoine Galland, jenž ho údajně slyšel od jednoho syrského vypravěče. Zdroj ale nikdy nebylo možné ověřit, a tak zůstává otázkou, zda si Galland Aladina zcela nevymyslel.

Na druhé straně se však ozývá i řada muslimů, kteří Ritchieho muzikál naopak oceňují. "Když jsem viděla prvního Aladina, bylo mi třináct a žila jsem v muslimské komunitě v Montrealu," vzpomíná hollywoodská právnička a scenáristka MK Ansari. "Jako dětem nám bylo jedno, že v té pohádce někomu sekají prsty, princezny jsou oblečené spíš jako prostitutky a svátek tu muslimové slaví v neděli, a ne v pátek. Stejně se nás na názor nikdo neptal. Dneska je to jinak a je úžasné, jak filmoví tvůrci změnili přístup a opravdu se snaží ty stereotypy už neopakovat. A že tu něco sem tam hapruje... je to snad fikce, ne?" dodává moudře Ansari.