Morgan Freeman, uznávaná hollywoodská veličina je odedávna přitahována širým obzorem, létacími stroji a vesmírem. Doma si suší Oscara a touží po roli v bláznivé komedii. Vysoký, postarší, černý herec s klidným výrazem a vyzrálým hlasem rozhodně nepatří k těm, kteří by zásobovali média svými výstřednostmi a aférami jakéhokoli druhu. Vyhledávaným hercem se stal až po čtyřicítce, skutečné slávy dosáhl po padesátce, takže téměř půlstoletí jeho života zůstává skryto. Vyjadřuje se jedině k filmovým problémům a dnes už si nikdo ani nedovoluje pokládat mu jiné otázky. Narodil se v těžkých životních podmínkách v Mephisu, krátce před tím než propukla druhá světová válka. V mládí se potýkal s alkoholem, na němž skončilo jeho první manželství, ačkoli se poprvé oženil až ve třiceti. Podruhé mu už bylo skoro padesát a toto manželství trvá dodnes. Má dva syny, dvě dcery, desítku vnoučat a přebírá ceny za celoživotní přínosy do filmového světa. Od dětství miloval film i oblaka, toužil po tom stát se pilotem a jako mechanik strávil několik let (1955 – 1959) u amerického letectva. Nakonec se své dobrodružné sny rozhodl realizovat skrze film. Po příchodu do Los Angeles v roce 1959 pracoval jako pomocný kancelářský úředník a studoval herectví na Los Angeles Community College, později v Pasadena Playhouse. Hned po tom ještě absolvoval u tanečního instruktora Matta Mattoxe v New Yorku. V polovině šedesátých let odstartovala jeho jevištní kariéra. Debutoval v černošské verzi muzikálu Hello, Dolly (1968) na Broadwayi. Svůj talent naplno rozvíjel od muzikálu přes shakespearovská díla až po moderní dramata, což okomentoval „nelituji toho, protože na jevišti jsem načerpal spoustu zkušeností, které se mi velice hodily v práci před kamerou.“ Živil se jako profesionální tanečník, člen kočovné divadelní společností a téměř nepatrnými rolemi ve filmech. Začal pracovat v televizi, v roce 1971 se objevil v dětské dobrodružné podívané Kdo říká, že neumím jezdit na duze? a především nastoupil do pravidelného účinkování v dětské show The Electric Company, například po boku černošského komika Billa Cosbyho. V pořadu pro děti, které mají potíže se čtením vystupoval sedm let v roli Easy Readera, hraběte Draculy a mnoha dalších postav. Dostal se tak do diváckého povědomí, natočil pár televizních snímků, ale ještě dlouho čekal na pořádnou filmovou příležitost, která přišla v roce 1980 ve vězeňském dramatu Brubaker s Robertem Redfordem a v Očitém svědkovi se Sigourney Weaver, kde si zahrál prvního z dlouhé řady policistů a detektivů. Ty v osmdesátých letech pravidelně střídal se zápornými postavami až mu jedna z nich – postava nebezpečného newyorského pasáka vynesla nominaci na Oscara (Chytrák, 1987). Jedna ruka s úspěchem „Myslím si, že úspěch vznikl v pravou chvíli – tehdy, když měl přijít. Kdyby se to stalo dřív, možná bych nedozrál k rolím, které pro mne hodně znamenají. A také by mne možná zničil.“ Rok 1989 mu přinesl několik podstatných rolí. Vystřihnul si arogantního ředitele střední školy v dramatu Lean on Me, v historickém dramatu z občanské války (Glory) si s Denzelem Washingtonem a Matthewem Broderickem zahráli důstojníky a Freeman na něj dodnes rád vzpomíná „Nevím, který z mých filmů je můj nejoblíbenější, ale myslím, že nejdůležitější byl Glory.“ Druhou oscarovou nominaci a vstup do nejširšího diváckého povědomí znamenala nostalgicky pojatá komedie Řidič slečny Daisy o vztahu věrného černošského šoféra a jeho zaměstnankyně, staré židovské vdovy z Atlanty, která v něm nakonec nalezne nejbližšího přítele. Dobrých nabídek od té doby přibývalo a stále přibývá. Zahrál si v dobrodružném kousku s Kevinem Costnerem Král zbojníků Robin Hood, to mu bylo už 54 let a stával se nestárnoucím hercem devadesátých let. Rok na to Freeman trávil čas v Africe, když přišla nečekaná nabídka od jeho přítele Clinta Eeastwooda na roli ve westernu Nesmiřitelní. Vedle toho se zařadil mezi režírující herce a debutoval dramatem Bopha!, odehrávajícím se v Jihoafrické republice během apartheidu a líčícím osudy černého policisty (Danny Glover) a jeho rodiny. Příliš úspěšné však nebylo a Morgan Freeman se už od té doby drží výhradně druhé strany kamery. Do poloviny tohoto desetiletí získal už třetí oscarovou nominaci, tentokrát za odsouzeného vraha, který se proměňuje z životního cynika v muže nacházejícího ztracenou víru v lidství (Vykoupení z věznice Shawshank). Následoval jeden z jeho nejslavnějších detektivů - Somerset z thrilleru Sedm a důstojník ze Smrtící epidemie v tomtéž roce. Ve slušnou známost vešel i kriminalista Dr. Alex Cross, kterého si zahrál dokonce dvakrát. Poprvé jsme se sním setkali ve Sběrateli polibků (1997) a podruhé v Jako pavouk (2001). Nestal se armádním pilotem, jak si přál, ale svět filmu mu nabídl role vysokých důstojníků (Pavučina snů, Smrtící epidemie).