Bruce Willis, kulatá tvář, k tomu od mládí kouty ve vlasech a nakonec oholená hlava - to není zrovna ideální základ pro vstup do filmového světa plného dokonalých lidí, přesto si Bruce Willis získal své nezastupitelné místo mezi hollywoodskými idoly a drží si jej už přes dvacet let. Bruce Willis, úspěšný v rolích akčních hrdinů, kteří neustále utrušují ironické poznámky, se díky svému herectví dokázal přesunout k rolím v psychologicky orientovaných thrillerech a dramatech. Image pohodového chlapíka a šprýmaře mu navíc umožňuje zavítat i do žánru komedie. S trochou představivosti se dá říct, že Bruce Willis je novější americkou verzí Jean-Paula Belmonda. Od kolegů typu Stevena Seagala a Sylvestera Stallonea jej totiž odlišuje nadhled jakoby nade vším. Jeho akční hrdinové nejsou jen chladnými zabijáky v dobré věci, ale jsou současně popichujícími sympaťáky s lidskými vlastnostmi, kteří se v bezvýchodné situaci smí rozbrečet (Smrtonosná past). Říká se o něm, že se v lecčem podobá právě svým akčním hrdinům, on sám však tvrdí, že běhat po ulici s bouchačkou, hulákat a pálit na všechny strany ho moc nebaví. Nejlépe se cítí ve své roli otce tří dcer a při každé příležitosti to dává najevo. Na otázku, jak by strávil jeden den, v němž by si mohl dělat absolutně co chce, už léta pravidelně odpovídá, že by jej strávil se svými dětmi. Sám Bruce, kterému doma říkali Bruno, se narodil na vojenské základně Idar-Oberstein v Západním Německu, kde sloužil jeho americký otec David Willis a kde poznal budoucí Brucovu matku Marlen. Do americko-německé rodiny přibyl ještě syn Robert (před pár lety zemřel na rakovinu) a všichni se přestěhovali do New Jersey ve Spojených státech. Otec však s rodinou dlouho nepobyl a oba chlapci si při škole museli začít přivydělávat. Bruce ještě před maturitou pracoval jako hlídač v chemičce, automechanik, řidič náklaďáku nebo u benzinové pumpy a po večerech hrával po barech na foukací harmoniku nebo byl leckdy sám barmanem, aby si mohl platit hodiny herectví. Pak se vydal do New Yorku, točil reklamy, bral úplně všechno a čekal na příležitost. Poprvé se ve filmu mihl v pětadvaceti (německá komedie Ein Guru kommt a thriller s Frankem Sinatrou První smrtelný hřích). K třicátým narozeninám dostal roli v seriálu Měsíční svit, který z něj udělal miláčka (nejen) Ameriky. Tvůrci seriálu již měli smlouvu se Cybill Shepherd, která v té době měla za sebou kariéru Miss, modelky, zpěvačky i herečky, ale stále hledali toho pravého Davida Addisona. Bruce Willis dorazil na konkurz a aniž zaklepal nebo se představil, vpadl do místnosti se slovy: „dostane ten hastroš v úpadku tu studenou ochechuli nebo ne!?“ Producenti byli kupodivu nadšení tím, že bezejmenný herec pochopil, že úlohou Davida Addisona je s nadhledem řešit detektivní případy a mezitím vytáčet svou 180 cm vysokou kolegyni. „Nemůžete vrátit minulost, ale nemusíte ji opakovat.“ Popularita mladému Willisovi zamotala hlavu natolik, že si vysloužil pověst hollywoodského bouřliváka, výtržníka, rváče a pijana, který střídá holky s každou další hospodou. Pak se ale oženil s Demi Moore (1987) a začalo se psát spíše o harmonickém hereckém páru, který vychovává tři dcery a jejich kariéry rostou. Bruce totiž dostal svoji téměř životní roli policajta Johna McClanea ve Smrtonsoné pasti, který musí zachránit rukojmí včetně své ženy ze zajetí německého teroristy Grubera (Alana Rickmana). Film se stal nezapomenutelnou klasikou svého žánru a brzy přibylo druhé a třetí pokračování. Willis se tak nominoval do kategorie skvělých chlapíků se zlatým srdcem pod tvrdou slupkou, kteří se stávají hrdiny, aniž by o to stáli. A hlavně - kteří u toho sypou jednu hlášku za druhou.