Vzpomínka na Věru Chytilovou, režisérku, která se nebála kontroverzních témat

Vzpomínka na Věru Chytilovou, režisérku, která se nebála kontroverzních témat
Pamatujte, že každý komentář bývá zprávou o komentujícím.
Děkujeme za vaše komentáře.
Věra Chytilová byla velice kreativní a pracovitý člověk a zanechala po sobě řadu celovečerních i dokumentárních filmů. Kromě režie se věnovala i scenáristice a zkusila si zahrát i pár malých filmových rolí.

Její jméno se stalo v Československu pojmem, i když ne všechny filmy byly oceněny filmovou kritikou, rozhodně však bodovaly u diváků. Věra Chytilová byla velice cílevědomá a důsledná profesionálka, kterou bavilo objevovat nový styl práce a byla velice náročná na herce, kteří se jí i trochu báli. Ke své profesi se dostala oklikou. Původně si vybrala studium architektury, které opustila, aby mohla vykonávat profesi klapky nebo asistentky režie u filmu. Nakonec vystudovala FAMU.

Už filmem Strop (1961), který vytvořila jako diplomovou práci na škole, upoutala pozornost. Forma filmu o mladé dívce, která opustila studium medicíny, aby mohla dělat modelku, ohromovala bezprostředností, upřímností a pravdivostí. V roce 1965 natočila podle povídek Bohumila Hrabala film Perličky na dně, kde zvěčnila příběhy životních outsiderů z pražské periferie. Dílo zaujalo především lidským pojetím a moudrostí.

Z novější tvorby stojí za zmínku komedie z roku 1976 Hra o jablko, která je postavená na věčném sporu mezi mužem a ženou a snaží se odpovědět na otázku, jak daleko lze zajít při hře s lidskými city. Ve filmu si zahráli Dagmar Bláhová, Jiří Menzel, Jiří Kodet, Evelyna Steimarová, Jiří Lábus a Jana Synková.

A potom přišla v roce 1980 komedie Kalamita, kde si kromě skvělého Bolka Polívky zahráli Zdeněk Svěrák, Dagmar Bláhová, Václav Švorc nebo Bronislav Poloczek.

Režisérka Chytilová se nesnažila ve svých filmech divákům zavděčit, spíše dokázala velice tvrdě zobrazit ty nepříliš lichotivé vlastnosti, které v sobě člověk má.

Nebála se ani velice sarkasticky vyobrazit realitu socialismu s úpadkem společnosti, kde nic nefunguje, nikdo se o nic nestará a všichni se snaží, pokud možno nic nedělat.

Velkou diskusi vyvolal její film z roku 1988 Kopytem sem, kopytem tam. Film se velice otevřeně dotkl choroby AIDS jako důsledku promiskuity a povrchnosti vztahů. Film vznikl ve spolupráci s herci divadla Sklep a jde o odvážnou sondu do jedné generace. Věra Chytilová dokázala pojmenovat věci pravými jmény a nebála se ukázat pravdu tam, kde ji ostatní jen naznačovali. Její studie lidských povah se odráží v každém jejím filmu.

V roce 1992 opět spolupracovala s Bolkem Polívkou a vznikla kultovní komedie Dědictví aneb Kurvahošigutntág, která je plná populárních hlášek a komická postava Bohouše umí rozesmát diváky i po mnoha letech.

Když se v roce 1998 objevil film Pasti, pasti, pastičky se skvělou Zuzanou Stivínovou v roli veterinářky, která se vypořádá se znásilněním velice svérázným způsobem a oba násilníky vykastruje, rozvířil poklidné vody českého filmu. Diváci se rozdělili na dva tábory, které se přeli, zda na to žena měla morální právo či nikoliv. (Film byl inspirovaný skutečným příběhem). Rozhodně šlo o námět, na který se nezapomíná.

Zdroj: Pavel Gwužď / Nextfoto

Věra Chytilová je považovaná za výraznou osobnost současné kinematografie, která vždy bojovala proti politické krátkozrakosti, netoleranci, zlobě, závisti a hlouposti, a to i za cenu toho, že nesměla tvořit.

Režisérka zemřela v březnu v roce 2014 ve věku 85 let.

Zdroj:

  • autorský článek