Nejhorší filmy všech dob: Žáby aneb zvířecí šok horor bez šoku a bez hororu

Nejhorší filmy všech dob: Žáby aneb zvířecí šok horor bez šoku a bez hororu
Pamatujte, že každý komentář bývá zprávou o komentujícím.
Děkujeme za vaše komentáře.
70. léta minulého století byla obdobím zvířecích hororů. Jakýkoliv živočich byl využit pro roli krvelačné příšery. Od medvědů („Grizzly“) přes červy („Červi“) až po slimáky („Slimáci“). Děj je vždy stejný: Zvířata chtějí zabít lidi, kteří se nechovají správně. To samé nás čeká i u Žab z roku 1972.

Když ani super herci nedokáží film vylepšit

Během poklidného a bohužel strašně dlouho trvajícího focení zašpiněné přírody se fotograf nejmenovaného časopisu Pickett Smith (Sam Elliott) omylem dostane svým kajakem doprostřed jezera, kde je kvůli motorové lodi shozen ze svého člunu. Zmáčený je převezen na rezidenci dědečka Jasona Crocketta (oscarový držitel Ray Miland). Ten zde každý rok slaví své narozeniny velkou rodinnou oslavou.

Do této rodiny patří dvě blonďaté, vnějškem si strašně podobné, ale charakterem zcela odlišné ženy (optimistická a veselá Karen Crockett, pesimistická a naštvaná Jenny Crockett) a tři hnědovlasí, vnějškem si strašně podobní, ale charakterem zcela odlišní muži (věčně opilý Clint Crockett, mrzutý Michael Martindale, pro film zcela irelevantní Kenneth Martindale). A protože potřebují žabky pořádně velký počet potravy, vymysleli si autoři další postavy, a to babičku entomoložku Iris Martindale, jejího bratra Stuarta Martindale a manželský pár sluhů. Nebojte se, sluhové se na štěstí příjmením nejmenují Martindale, což je bezpochyby nejhorší filmové příjmení všech dob.  

Toto neobvykle velké obsazení se postupně zmenšuje. Veškerá divoká zvířata se dala dohromady, aby společně vyhubila zcela nevinnou rodinku Crockettových / Martindaleových. Pavouci, varani, gekoni, hadi, ptáci a aligátoři jsou v tomto případě největšími nepřáteli lidí.

Rodina nemá šanci

Uvěznění na soukromém ostrově dědy Crocketta jsou zvířata v jasné výhodě. Mimo fotografa, Karen Crockettové a dvou dětí, nikdo nepřežije.

První osoba zemře kvůli extrémně dobře domluveným pavoukům, kteří záludně shodí ze stromů pavučiny na smolaře, který se těsně před tím sám střelil do nohy a tím pádem bezmocně leží na zemi lesa. Osminozí vojáci obklíčí a obmotají svou oběť se strategickou přesností a nemilosrdně utnou její dýchací cesty. Bohužel to vypadá jako by ta „pavučina“ byla seno, jež je ručně házeno neplacenými statisty ze žebříku na obličeje herce (a když se trochu přesněji koukneme na biologií sklípkanů, všimneme si, že vlastně pavučiny vůbec neprodukují).

Druhá osoba, přesněji Kenneth Martindale, má dokonce ještě větší smůlu. Kenneth narazil na nejspíše jediné varany a gekony, kteří umí ocasem uzamknout otevřené dveře a chápou fungování jedu. Šikovně shodí z poličky skleněné nádoby obsahující silně toxické látky na zem a Kenneth se v hrůze udusí (plazi ale z nějakého důvodu přežijí).

A i další osoby ztratí svůj život stylově. Útok aligátora (během souboje s ještěrem je mimochodem dosti jasně vidět, že aligátor má zalepená ústa), pětiminutový lov hadů (při kterém hmyzoložka jen třiadvacetkrát zakřičí, pětašedesátkrát upadne a na konci během šesti vteřin vychladne a zmodrá) nebo smrt kvůli želvě (bohužel nedokážu přesně vysvětlit, proč ta žena zemře, želva jí mohla maximálně kousnout do paty). Prostě každé zvíře si může ulovit jednu oběť. Mimo žáby.

 

Žáby ve filmu „Žáby“

Přestože se tento horor jmenuje „Žáby“, nejsou tito obojživelníci nijak zásadní pro děj. Jistě, celých devadesát minut slyšíme jejich žalozpěv a od začátku až do konce celkem zahlédneme přesně 725 ropuch, ale nebezpečné nebyly ani jednou. Pořád jen sedí. A kvákají. A sedí. Jedna odskočí. Zbytek kváká. A přesně to je i největší problém filmu.

Mimo scén s úmrtími je celý snímek v první řadě smrtelně nudný. I když jsou jednotlivé „vraždy“ abnormálně absurdní (první muž se střelí do nohy, než ho sežerou pavouci, druhý by býval mohl vylézt ze skleníku druhými dveřmi), aspoň se během nich něco děje. Dívat se na zbytek filmu je zhruba stejně zábavné jako pozorovat barvu na stěně, jak schne. Jedině biologové či studenti anatomie se mohou těšit na nespočet extrémně přiblížených žabích tlam.

Přitom byla původní myšlenka filmu vynikající. Měl poukázat na to, jak lidé lehkomyslně ničí přírodní prostředí, a že odhazování odpadků do lesa nebo znečišťování vody může mít nemilé následky na život nás všech. Bohužel se tato zpráva ztrácí v šíleném masakrování zcela nevinné rodiny, která nemá nic společného s nějakým znečištěním. Opatrně řečeno se jedná o film, kde je nám divákům sice nesympatická, ale v celku normální rodina zmrzačena zvířaty toužícími po pomstě.

Zdroj:

  • autorský text