Mladý Lukáš Vaculík se chtěl vymanit z rolí kladných hrdinů, a tak mu Soukup na tělo stvořil roli ve filmu Láska z pasáže

Mladý Lukáš Vaculík se chtěl vymanit z rolí kladných hrdinů, a tak mu Soukup na tělo stvořil roli ve filmu Láska z pasáže
Pamatujte, že každý komentář bývá zprávou o komentujícím.
Děkujeme za vaše komentáře.
Když začal režisér Jaroslav Soukup pracovat na filmu Láska z pasáže, od začátku viděl v hlavní roli Lukáše Vaculíka. S ním se mu dobře spolupracovalo už na filmu Vítr v kapse. V tomto filmu se tragického osudu dočkal Sagvan Tofi, což mu Vaculík trochu záviděl. Sám chtěl být totiž akčním hrdinou.

Soukup mu toto přání trošku v dalším filmu vyplnil. Fanynky Vaculíka ho stejně ale pořád viděly jako bezchybného hrdinu a rády si na konci filmu trošku zaplakaly. Scénář Lásky z pasáže psal se Soukupem Miroslav Vaic. 

O hlavní roli měl Soukup sice jasno, ale velkým oříškem byl výběr filmové partnerky. Konkurzu se zúčastnila třeba Veronika Žilková, Eva Jeníčková, Ivana Andrlová nebo Mahulena Bočanová. Vaculík s každou z hereček zkoušel dialogy, ale režisér nebyl pořád spokojený. Vše se změnilo až v okamžiku, kdy se na place objevila slovenská herečka Tatiana Kulíšková. U nás sice známá nebyla, ale k Vaculíkovi se moc dobře hodila. 

Soukup byl známý tím, že rád točil v reálném prostředí, pokud to bylo možné. Záběry z garsonky byly opravdu pořízeny v maličkém bytě a chtělo to hodně dobrou organizaci, aby se celý štáb do bytu vůbec vešel. Kamera tak občas snímala herce z vany. Vaculík měl navíc uprostřed natáčení pořádnou chřipku, ale protože byl opravdovým slušňákem i v životě, nechtěl ostatní zdržovat, a tak natáčel i s virózou. 

Na své si přišli i Pražané, protože se natáčelo na Václaváku i v metru za plného provozu. Žádné zavřené ulice a komparz. Režisér dobře věděl, že tak docílí skutečné atmosféry, která v exteriérech je. Zvědavci se rádi zastavili a sledovali filmaře v akci. Těch, co spěchali a nadávali kvůli zdržení, zase tolik nebylo.  

Už po filmu Vítr v kapse režisér vytušil, co diváci chtějí. Vsadil tak na autentickou atmosféru pražských pasáží v té době – na diskotéky, podchody, mladé lidi, veksláky a drobné podvodníčky a zloděje. Vše bylo tak věrohodné, že diváci zaplňovali kina a divili se, že tak reálný obraz doby se vůbec mohl dostat do kin.  

Samozřejmě se ozývala i kritika. Mládeži byl prý film špatným vzorem, neboť ukazoval to, jak si zajistit „nepoctivostí” nadstandardní životní styl. Film byl také kritizován za to, že nebyl dost důrazný v tom, aby ukázal, že bezcílné poflakování bez poctivé práce je cestou do pekel. Diváky ale spíše zajímalo, že Vaculík musel jít na vojnu – na další filmy s oblíbenou hvězdou si tak museli počkat.

Diváci i kritika ocenili také herecké výkony Marka Vašuta a Ondřeje Vetchého. Vaculík se vezl na té největší vlně popularity. Od dob, kdy proběhlo natáčení Lásky mezi kapkami deště, dospěl. Hodně v té době pracoval na fyzičce a byl nabitý nadšením a energií pro práci. Chmurný konec jeho postavy Pavla na konci filmu navíc nenechal jedno oko suché. 

Velká popularita však herci nebyla úplně příjemná. Nejenže jej pronásledovaly fanynky na ulici, ale chodily i na divadelní představení, kde hrál, a dožadovaly se pozornosti tak, že rušily představení. Rozhodně si oddech, jenž přišel poté, kdy sám přešel do rolí elegantních mužů ve středních letech, kteří většinou prosazují spravedlnost, zasloužil.  

Zdroje článku:
  • ČSFD,
  • Nostalgie 3/2023,
  • autorský článek