M. M. a V. V. aneb Když se potkají dva géniové ve světe filmu, divák může jásat

Oba tvůrci cestovali ve stejném vlaku na 1. ročník zlínského festivalu do tehdejšího Gottwaldova. Ve vlaku nebyl jídelní vůz a ti, co železniční dopravu využívali často, měli po ruce svačinu. Vorlíček na hlad připravený nebyl a jeho pozornost upoutal Miloš Macourek, který stál na chodbě poblíž jeho kupé a jedl svačinku z domova. Vorlíček upíral na svačinku Macourka tak výmluvné pohledy, že to sytému muži začalo být nepříjemné a viditelně hladovému spolucestujícímu nabídl ze své porce jídla.

A tak se zrodilo jedno velké pracovní přátelství. Na spolupráci už se domluvili ve vlaku. Oba před sebou měli jasný cíl. Chtěli točit filmy, kterým se diváci budou smát. A začali ve velkém stylu. Po natočení filmu Kdo chce zabít Jessii v roce 1966 o jejich práci projevil zájem i americký producent, který chtěl natočit film obohacený o další triky a v barevné verzi. Snovou pracovní příležitost jim bohužel překazil srpen 1968.

Ani takové zklamání nevzalo dvojici vítr z plachet. Spíš tomu bylo naopak, jen dalo víc práce vymyslet nápady, kterým by se diváci dokázali zasmát i v těžké době. Ale o nápady neměli nouzi. Už se rýsovala komedie o jedné nechtěné záměně mozků.

Na scénáři si dali oba pánové hodně záležet a naštěstí se jim podařilo dostat film „Pane, vy jste vdova!“ do výroby ještě předtím, než na filmový průmysl dopadla těžká pěst normalizace. Ani tak neměli vyhráno a museli svou práci přizpůsobit cenzorům. Diváci si však tuto filmovou lahůdku dokázali patřičně užít. Vorlíček, který fungoval i jako režisér, dokázal sehnat do komedie mimořádně povedené herecké obsazení a filmu hodně pomohlo, že byl děj umístěný do fiktivní země.

Jen stěží se dá najít film, kde by se potkala taková herecká elita, mezi kterou určitě patřil Jiří Sovák, František Filipovský, Čestmír Řanda, Stella Zázvorková, Eduard Cupák, Jan Libíček, Helena Růžičková, Vladimír Menšík, Miloš Kopecký nebo Olga Schoberová. Nad všemi potom zářila Iva Janžurová jako Evelyna Kelettiová, která svými hláškami o telecím mase nebyla dodnes překonaná.

Nejoblíbenější postavou tvůrců byl Stuart Hampl v podání Jiřího Hrzána. Jméno nebylo smyšlené. Tak se jmenoval Američan, se kterým Vorlíček a Macourek pracovali na americké verzi jejich filmu Kdo chce zabít Jessii. Zajímavé je, že na rozdíl od jiných tvůrců, kteří se snažili zjevnou vadu řeči Jiřího Hrzána schovat, oni naopak jeho nedostatku dokázali využít, aby dali komedii další humorný prvek.

Ze stejné dílny vznikly poklady jako Konec agenta W4C prostřednictvím psa pana Foustky, Dívka na koštěti, Jak utopit Dr. Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách, Což takhle dát si špenát, seriály Arabela, Létající Čestmír, Křeček v noční košili a další příběhy Arabely v pokračování Arabela se vrací aneb Rumburak králem Říše pohádek.