Kytice režiséra F. A. Brabce slaví 20 let od premiéry

Kytice režiséra F. A. Brabce slaví 20 let od premiéry
Pamatujte, že každý komentář bývá zprávou o komentujícím.
Děkujeme za vaše komentáře.
Kytice je jedním z nejlepších experimentálních filmů, které kdy v Čechách vznikly. Na rozdíl od mnoha další se zfilmování literární klasiky zhostil velmi důstojně.

Sbírku třinácti balad Kytice vydal Karel Jaromír Erben v roce 1853. Každá báseň svérázným způsobem poukazovala na prvky mezilidských vazeb a chování, doplněné o prvky lidového folklóru. V původním vydání byly básně seřazeny tak, že dvě stejně vzdálené od středu si byly tematicky blízké. V díle režiséra Brabce se dostalo pouze na prvních sedm z těchto balad. 

Je to bezesporu snímek s vysokou uměleckou hodnotou, poetické prvky básní bezpečně přenesl i do obrazu. Už jen nepříliš ambiciózní délka jedné hodiny a dvaceti minut napovídá, že i když nejde o typicky komerční a líbivý snímek, chtěli tvůrci zaútočit na běžného diváka. Jak skončí cikáně, co z plna hrdla křičelo, je pro každého Čecha notoricky známé již od školních lavic – je jasné, že scénáristé Brabec, Deana Horváthová-Jakubisková a Miloš Macourek neměli příliš čím překvapit. Co dělá tento film výjimečným je vizuální podoba. Každá báseň je podána svérázně, nese si s sebou své jedinečné prvky, které byly ještě před dvaceti lety velmi odvážné a neobvyklé. 

Všechny je dohromady pojí koncept sedmera postupně vyhasínajících svící, z nichž každá reprezentuje jednu baladu. Dohromady zároveň fungují jako přehlídka toho nejlepšího, co štáb uměl. Fantastický a nespoutaný podvodní svět vodníka v kontrastu s nevinností a čistotou dívky, po které touží. Svatební košile a znepokojující Karel Roden, na jehož výraz divák ještě dlouho nezapomene. Až dusivě horký letní vzduch a po rozpálené prašné cestě se pod plachetkou plouží osoba Boleslava Polívky. Barvami omračující podzimní les, který stříhal chlad Štědrého dne. 

Ani po dvaceti letech Kytice ve vizuálním představení epické poezie nenašla konkurenci. O něco podobného se Brabec pokusil v roce 2008 s filmem Máj. Jako by šel na jistotu, ale vysloužil si mnoho rozporuplných reakcí. I tentokrát se snažil znepokojit, ale v důsledku Máj předčil Kytici snad jen v jediném aspektu, v hudbě. Ta je ale i v Kytici velmi silnou stránkou, za kterou si Jan Jirásek odnesl sošku Českého lva. Film proměnil ještě další tři z celkem osmi nominací, pro nejlepší kameru, zvuk a filmový plakát.