Po uvedení filmu Kamarád do deště byli Vaculík a Tofi v Československu populární jako největší světové hvězdy

Po uvedení filmu Kamarád do deště byli Vaculík a Tofi v Československu populární jako největší světové hvězdy
Pamatujte, že každý komentář bývá zprávou o komentujícím.
Děkujeme za vaše komentáře.
Režisér Jaroslav Soukup v osmdesátých letech nabídl divákům hned několik atraktivních titulů s mladými hrdiny. Vedle filmů Vítr v kapse (1982), Láska z pasáže (1984) a Discopříběh (1987) to byl především Kamarád do deště z roku 1988.

Lukáš Vaculík a Sagvan Tofi, které Soukup poprvé obsadil ve filmu Vítr v kapse, si v Kamarádovi do deště zahráli dvojici přátel, kteří společně zvládají nejrozmanitější nástrahy osudu. Oba měli povolání, která byla tak trochu spojená s nelegálními zisky. Jeden byl číšník a druhý taxikář.

O filmu

Když číšníka Michala oloupil o tržbu maskovaný zloděj, Tomáš si na týden vypůjčil peníze od veksláka Adamce. Kamarád byl totiž v podmínce a situaci nemohl jít řešit na policii. Mladíci měli sedm dní na to, aby splatili dluh navýšený o lichvářský úrok. Navíc zjistili, že přepadení inicioval Michalův kolega Kadlec se svým zetěm, překupníkem Burešem. Mladíci na Kadlece nastražili důmyslnou past. Vytrestali i Adamce, oba své protivníky pak ovšem vydali do rukou policie.

Vaculík a Tofi v současnosti, Zdroj: Pavel Gwužď /Nextfoto

Nebylo moc dívčích srdcí, která by po uvedení filmu nemilovala alespoň jednoho z dvojice sympatických rebelů. Kinosály se v roce 1988 plnily k prasknutí a mladí herci zažívali slávu u nás nevídanou. Mokasíny, bílé ponožky, svetry do véčka a pověstné „plesnivé“ džíny. Tak právě takové oblečení si mladí muži v té době oblékali, aby si utrhli kousek slávy.

Lukáš Vaculík a Sagvan Tofi zabodovali ve filmu na plné čáře a jejich postavy rošťáků s dobrým srdcem jim zajistily sympatie nejen ženského publika. Film, který úplně vybočoval z tehdejší tvorby, byl o šmelení, o podvodech a podrazech. Nebál se ukázat jinou tvář života mladých lidí a je jasné, že už v té době se společnost pomalu začínala vydávat na cestu změn. Scénář sice schvalovalo ministerstvo vnitra, ale prošel.

Režisér Soukup měl o hlavních postavách jasno. Dokonce chtěl, aby se kluci jmenovali Lukáš a Sagvan. To však oba herci odmítli.

Film byl připravený na natáčení už dávno předtím, než padla první klapka, ale Lukáš Vaculík musel jít na vojnu, a tak se na něj čekalo. Nakonec to bylo dobře, protože herci dospěli v muže.  

Kromě lákavého hereckého obsazení měl film další eso v rukávu a tím byla píseň Dávej, ber, která se stala hitem. Původně ji měli nazpívat oba herci, ale zpěv Vaculíka se režisérovi nelíbil, takže to zůstalo na Tofim. A nebyla v té době žádná diskotéka, která by písničku nehrála.

Kromě dvojice mladých herců podali úžasný výkon i Karel Augusta jako Kadlec, Andrej Hryc v roli jeho zeťáka Bureše a Alena Vránová jako varietní umělkyně Vlasta.

Mladíci potřebovali nějakou něžnou bytost, ale ženská postava na sebe neměla strhávat pozornost. Do role fotografky Magdy byla obsazená polská herečka Beata Andraszewicz.

Ve filmu nechybí kriminální zápletka, humorné hlášky i nadsázka. Natáčení bylo na tehdejší dobu poměrně velkolepé. Točilo se v centru Prahy i v noci, bylo třeba zajistit výluky tramvají a nechat shořet auto. Nejtěžší chvíle však zažili filmaři se psem, který nebyl moc chytrý, takže se celé natáčení v parku hodně komplikovalo a všichni se museli obrnit trpělivostí.

Film stál asi 4,5 milionu korun a do kin na něj přišlo okolo dvou milionů lidí. V roce 1992 mělo premiéru volné pokračování Kamarád do deště II-Příběh z Brooklynu.

Zdroje článku: