Jak utopit Dr. Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách: Jaromír Hanzlík byl další herec zamilovaný do Libušky Šafránkové

Jak utopit Dr. Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách: Jaromír Hanzlík byl další herec zamilovaný do Libušky Šafránkové
Pamatujte, že každý komentář bývá zprávou o komentujícím.
Děkujeme za vaše komentáře.
Libuše Šafránková byla v mládí téměř éterickou bytostí a muži měli potřebu ji chránit. Už při natáčení Popelky se do ní zamiloval až po uši Pavel Trávníček. A nebyl zdaleka jediný, koho svým zvonivým smíchem dokázala Libuška pobláznit.

Během natáčení slavné komedie o vodnících (1974) propadl kouzlu mladé herečky i Jaromír Hanzlík. Ta však jeho lásku neopětovala. Libuška si už dávno před Popelkou (1973) myslela na Josefa Abrháma. Jenže on byl v té době už slavný herec, a navíc si ho hlídala zpěvačka Naďa Urbánková.

Při natáčení pohádky Tři oříšky pro Popelku tak Libuše neodolala kouzlu svého prince. Jiskření si všiml i filmový štáb, přestože oba svůj vztah tajili. Jenže krátce po natočení pohádky se stala slavnou, a konečně ji tak zaregistroval i Abrhám. Trávníček tak dostal kopačky a Popelka mu utekla. Od toho okamžiku už žádný jiný muž neměl u Šafránkové šanci.

Hanzlík už byl během natáčení vodnické komedie slavný a mezi ženami oblíbený, ale vodnická dcera Jana Vodičková už měla ve věcech lásky jasno a její náklonnost k Mráčkovi končila vždy v okamžik, kdy zhasly kamery.

Hanzlík se nevzdával a sám přiznal, že to na Libušku zkoušel. Pro časopis Nostalgie uvedl:

„Pod nejrůznějšími záminkami jsem ji lákal na schůzky, mlel jsem nesmysly, jen abych zastavil čas. Pak jsem ji doprovázel k jejímu suterénnímu smíchovskému bytečku. Ten suterén voněl česnekem, protože Libuška ho dávala snad i do buchet. Miloval jsem její smích. V době, kdy jsme točili Mráčka, mi při každém setkání s ní srdce bušilo až v krku. V té roli jsem opravdu nemusel nic hrát,“ zavzpomínal postarší elegán.

Komedie Václava Vorlíčka se už stala nepostradatelnou zábavou českého národa. Televize nám ji připomíná většinou během různých svátků.

Diváci si vždy rádi připomenou přísného šéfa vltavských vodníků Miloše Kopeckého a také jeho Matyldu v podání Míly Myslíkové, která mu nešťastnou náhodou trochu nakynula.

Další členy „vodnické mafie“ ztvárnili Vladimír Menšík, František Filipovský a Zdeněk Řehoř. Řehoř naskočil do filmu jako náhradník za Jana Libíčka, který zemřel na infarkt rovnou na place. Jednoho z mladých vodníků, který přijel do Čech na námluvy, ztvárnil Jiří Hrzán.

Točilo se v mnoha pražských lokacích. Vodníci bydleli v ulici u Sovových mlýnů v domku, který v minulosti obýval převozník. Plovárna, kde byla Jana s kamarádkou, se natáčela ve Žlutých lázních a hrneček s pokličkou, ve kterém se ukrýval věhlasný vědec Ikebara, koupil Mráček v Mostecké ulici.

Ve filmu je celá řada triků, které daly filmařům zabrat. Není snadné přesvědčit kapra, aby „stál“ na břiše a nic na tom nezměnila ani skutečnost, že to byl proměněný Jaromír Hanzlík, na kterém si jeho filmová matka (Zázvorková) zkoušela zázračný preparát. Jak však Vorlíček tvrdil, kapr natáčení přežil a poté zmizel ve vlnách Vltavy.

Svou vedlejší rolí na sebe upozornila i Eva Hudečková. Ta si zahrála zlobivou a trochu rozmazlenou Poly, dceru manželů Wassermannových. Ta už sice herectví dávno pověsila na hřebík, ale právě na toto natáčení ráda vzpomínala. Připadalo jí velmi vtipné, že i vodníci mají problémy s výchovou dětí. Právě v průběhu natáčení si uvědomila, jak důležitá je kvalita scénáře. I horší nebo začínající herec se podle ní může dobře osvědčit, když je jeho role dobře napsaná, ale ani hvězda neudělá ze špatného scénáře skvělý divácký zážitek.

Zdroje článku:
  • ČSFD,
  • Nostalgie,
  • autorský článek