Zítra večer uvidíte film, který změnil akční hrdinky navždy. Luc Besson stvořil legendu

Když se z delikventky stane nájemná vražedkyně

Na začátku je násilí, drogy a beznaděj. Mladá Nikita se společně s partou narkomanů podílí na přepadení lékárny, které skončí krvavou přestřelkou s policií. Ve chvíli, kdy zastřelí policistu, je její osud zdánlivě zpečetěn. Následuje rozsudek smrti. Jenže místo popravy přichází něco mnohem nečekanějšího.

Nikita se probouzí v tajném vládním zařízení, kde jí nabídnou jedinou možnost přežití. Buď se podřídí, nebo zemře. Mladá žena se tak stává součástí přísně utajovaného programu, jehož cílem je vytvořit z obyčejného člověka profesionálního zabijáka. Učí se etiketu, ovládání zbraní, bojová umění i psychologii. Z divoké rebelky se postupně stává elegantní žena schopná splnit jakýkoli úkol.

Právě tento neobvyklý příběh stál v roce 1990 za vznikem jednoho z nejvýznamnějších evropských thrillerů své doby. Francouzský režisér Luc Besson natočil film, který se odmítal podřídit tehdejším žánrovým pravidlům. Brutální Nikita nebyla ani klasickou akční podívanou, ani čistým dramatem. Byla něčím mezi. Temnou pohádkou o ztracené duši hledající vlastní identitu.

Luc Besson trefil dobu dokonale

Na přelomu osmdesátých a devadesátých let dominovali akčním filmům svalnatí hrdinové jako Arnold Schwarzenegger, Sylvester Stallone nebo Jean-Claude Van Damme. Ženské postavy většinou stály v pozadí a sloužily jako romantický doplněk mužských protagonistů.

Luc Besson se rozhodl jít opačným směrem. Do centra dění postavil mladou ženu, která není ani superhrdinkou, ani femme fatale. Nikita je zranitelná, impulzivní, často chybuje a sama netuší, kam její život směřuje. Právě tato lidskost se stala jedním z hlavních důvodů úspěchu filmu.

Besson navíc dokázal propojit syrovou akci s výraznou vizuální stylizací. Chladné interiéry, minimalistické prostředí a precizně komponované záběry vytvořily atmosféru, která byla na svou dobu mimořádně moderní. Kritici tehdy často upozorňovali, že film připomíná spojení hollywoodského thrilleru s francouzským uměleckým filmem.

Někteří recenzenti byli nadšení, jiní rozpačití. Většina se však shodovala na tom, že podobný film dosud nevznikl.

Anne Parillaud vytvořila životní roli

Velkou zásluhu na úspěchu snímku měla představitelka hlavní role Anne Parillaud. Herečka, která byla v té době také partnerkou Luca Bessona, dostala příležitost předvést mimořádně náročný výkon. Během filmu projde její postava obrovskou proměnou. Z agresivní narkomanky se stane pohledná a kultivovaná žena. Přesto si stále uchovává křehkost a nejistotu, které z ní činí uvěřitelnou postavu.

Parillaud za svůj výkon získala prestižní francouzskou filmovou cenu César pro nejlepší herečku. Mnozí kritici ji označovali za hlavní důvod, proč film funguje i v emocionální rovině. Divák totiž nesleduje pouze příběh nájemné vražedkyně, ale především člověka, který zoufale touží po normálním životě.

Právě vztah Nikity a jejího přítele Marca dodává filmu překvapivou citlivost. Uprostřed násilí, lží a tajných operací se odehrává intimní příběh ženy, která se snaží uchovat alespoň část své lidskosti.

Muž, který inspiroval Leona

Jednou z největších zajímavostí filmu je vedlejší role Jeana Rena. Ten zde ztvárnil záhadného „čističe“ Victora, profesionála povolávaného ve chvíli, kdy se mise nebezpečně zkomplikuje.

Přestože se na plátně objeví jen na krátkou dobu, stal se jednou z nejpamátnějších postav celého filmu. Jeho chladnokrevnost, profesionalita a téměř nadlidský klid fascinovaly diváky natolik, že mnozí filmoví historici dodnes považují Victora za předchůdce slavného Leona z filmu Léon (1994).

Právě díky Nikitě začala také dlouholetá spolupráce mezi Bessonem a Jeanem Renem, která později přinesla několik dalších úspěšných projektů.

Film, který odstartoval lavinu napodobitelů

Dnes je těžké si uvědomit, jak velký vliv Brutální Nikita měla. Po jejím úspěchu vznikla řada filmů a seriálů inspirovaných stejným konceptem. V roce 1993 přišel americký remake Nájemná vražedkyně s Bridget Fondovou. Následoval úspěšný televizní seriál La Femme Nikita a o mnoho let později také americký seriál Nikita s Maggie Q.

Všechny tyto projekty vycházely ze stejné základní myšlenky, kterou Luc Besson představil už v roce 1990. Mladá žena je proti své vůli proměněna ve smrtící zbraň, ale zároveň se snaží zachovat vlastní svobodu a lidskost.

Dnes se podobný motiv objevuje v celé řadě filmů a seriálů. V době premiéry však šlo o něco zcela nového.

Kultovní thriller, který nestárne

Brutální Nikita není jen příběhem o tajných agentech a nájemných zabijácích. Je především vyprávěním o druhé šanci, ztrátě identity a hledání vlastního místa ve světě. Právě díky této kombinaci akce, emocí a psychologické hloubky si film získal postavení kultovního díla.

Více než třicet let po premiéře působí stále svěže. Nejen díky stylové režii a výborným hereckým výkonům, ale také proto, že se nebojí klást otázky, které jsou aktuální i dnes. Jakou cenu má svoboda? Lze uniknout vlastní minulosti? A co z člověka zůstane ve chvíli, kdy se stane pouhým nástrojem v rukou mocnějších?

Luc Besson tehdy vytvořil film, který změnil pohled na ženské akční hrdinky. A Nikita se díky tomu navždy zapsala do dějin evropské kinematografie.

Ve vysílání 26.6. ve 21:40 na ČT2.