30 případů majora Zemana: Drsná pravda o natáčení seriálu
A tak se začal rodit projekt, který měl připomenout zajímavé příběhy od roku 1945 až do tehdejší současnosti. Režisér Jiří Sequens dostal nabídku k práci od Tiskového oddělení MV ČSSR, které mu prostřednictvím Redakce armády a bezpečnosti ČsT bylo doručeno písemně. Premiéra měla být důstojnou poctou k 30. výročí vzniku SNB.
Sequens si vyjednal, že bude jediným režisérem. Původně se počítalo s minimálně dvěma režiséry a štáby. Sequens uvedl, že hlavní postava by měla být ve všech dílech vedená jedním režisérem, aby si zachovala své charakteristické vlastnosti a podpořila společensko-ideovou atmosféru v prostředí SNB.
Tiskový odbor sekretariátu Federálního ministerstva vnitra, Československá televize, Československý film a oddělení kultury UV KSČ tak spustilo tento ambiciózní projekt. První klapka zahájila natáčení na zámku Líšno u Benešova scénami k druhému dílu seriálu s názvem Vyznavač ohně.
Předpokládané náklady na natočení jednoho filmu činily 1,5 milionu Kčs. Nakonec to šlo levněji a na epizodě se dalo ušetřit 200 tisíc korun. V první fázi natáčení šlo o 10 epizod. První díl se dostal na obrazovky 11. ledna 1976.
Sledovanost jednotlivých dílů měla v televizi stoupající tendenci a pohybovala se v rozmezí 87 až 94 %. Projekt byl porovnávaný s ostatními seriály té doby, jako byl například seriál Nejmladší z rodu Hamrů nebo Chalupáři a vycházel jako vítěz.
Hlavní postava major Zeman byl hodnocený jako hrdina, který řeší různé životní situace velice přirozeným způsobem a lze mu věřit každé slovo.
Na scénáři se podílela celá řada renomovaných literárních autorů. K natáčení měli připomínky i odborní poradci a političtí pracovníci. Scénář se potom upravoval i během natáčení.
Jak běžel čas, docházelo stále častěji ke konfliktům mezi hlavním dramatikem a Sequensem.
Procházka prosazoval ideologii, Sequens chtěl lidský příběh.
Režisér dokonce před dokončením posledních dílů psal tehdejšímu ministrovi vnitra Obzinovi a žádal ho, aby mohl seriál dokončit podle sebe a pro hlavní postavu majora Zemana důstojným způsobem. Seriál už v té době začínal mít hodnocení jako moc ideologický a i s tímto argumentem se režisérovi podařilo prosadit svůj postoj a mohl poslední natáčené díly udělat podle sebe.
V roce 1974 odvysílal 2. program reprízu deseti dílů se sledovaností 58 %. Nové díly, které navázaly na 1. program, měly opět sledovanost jako předchozích deset dílů v premiéře. Příběhy lidového policisty měly úspěch i v NDR.
Na realizací se aktivně podílelo i Fed. ministerstvo vnitra. Zajišťovalo kompars vojáků, pozemní dopravní prostředky, ale i vrtulník nebo letadlo pro natáčení. Byly použity dobové rekvizity z depozitáře muzea SNB a MV (staré řidičské průkazy, cestovní pasy, občanské průkazy, pouta, vysílačky, zapalovače, fotoaparáty).
Speciálně pro seriál byla v nepřátelském kapitalistickém Německu z rozpočtu ministerstva zakoupena osvětlovací technika za 22 tisíc DM. Po natáčení si ministerstvo osvětlení vzalo pro své potřeby.
Dva díly, které se natáčely na Kubě, byly výsledkem dlouhého politického vyjednávání a na natáčení na Kubě dohlížely místní orgány.
Od doby svého vzniku měl seriál příznivce a odpůrce, což pokračovalo i po roce 1989. Diváci v něm spatřovali hlavně napínavé kriminální příběhy a nad politickou ideologií „mávli rukou“.
Zdroj: